Vyhledat
  • Rekenber

Insolvence obchodních partnerů: Aktuální průvodce hrozby druhotné platební neschopnosti pro věřitele

Aktualizace: 12. srp 2020


Shrnutí


Tento článek je zaměřen na situaci, které běžně věnuje pozornost jen málo věřitelů, ale její dopady mohou být o to překvapivější a negativnější. Řeč je o druhotné platební neschopnosti a níže se dozvíte více o tom, co tento pojem znamená, jaký může být její dopad na věřitele a také proč je tato téma aktuální právě dnes.


Z naší analýzy vyplynulo:

  • insolvence firem se znaky druhotné platební neschopnosti se podílejí na celkovém počtu firemních insolvencí v průměru až 10%.

  • firmy v insolvenci se znaky druhotné platební neschopnosti mají více než 20% hodnoty závazků vůči svým věřitelům uzamčených v podobě pohledávek vůči třetím stranám v insolvenci.

  • až 60% firem s významným objemem nedobytných pohledávek v insolvenci samo spadne do insolvence v průměru do jednoho roku od posledně přihlášené pohledávky v roli věřitele.


Definice druhotné platební neschopnosti


Jak již samotný název napovídá, druhotná neboli taky sekundární platební neschopnost je typ insolvence, která je odvozena od (primární) platební neschopnosti a je způsobená insolvencí navzájem propojených entit. Jde tedy o jev, kdy podnikající osoba nemůže dostát svým závazkům a pokud splňuje tři základní kritéria úpadku podle insolvenčního zákona (má závazky vůči minimálně dvěma věřitelům, závazky jsou po splatnosti více než 30 dní a podnikající osoba již není schopna jejich plnění), je statutární orgán povinen podat insolvenční návrh.


Základním rozdílem mezi platební a druhotnou platební neschopností je důvod jejich vzniku. Firma se zpravidla dostává do druhotné platební neschopnosti kvůli insolvenci jednoho nebo více strategických odběratelů. Její pohledávky se tak stávají nedobytnými nebo budou uspokojeny jenom částečně během období několika měsíců až let, co firmám způsobuje problémy s likviditou. Naproti tomu při (primární) platební neschopnosti jsou příčinou nízké likvidity firmy buď špatná byznys rozhodnutí nebo externí faktory, jako například krize na trhu nebo konkurence.


Co se týče finančních ukazatelů, dobrým indikátorem sekundární platební neschopnosti je poměr součtu všech nesplacených pohledávek uzamčených v insolvenčních řízeních vůči vlastnímu kapitálu nebo k oběžným aktivům. Pro zpřesnění obrazu o finanční kondici dané firmy je možné podívat se také na ukazatelé likvidity, jako např. pohotová nebo okamžitá likvidita. Dobrým příkladem jsou také výsledky výzkumní skupiny VŠE (Michal Kuděj a Luboš Smrčka), která ve své práci “Liquidity gap in bankruptcy companies in Czech Republic” testovala mezeru v likviditě prostřednictvím poměru mezi peněžní hotovosti a pohledávkami po splatnosti.


Když se k pohledávkám, které jsou již v insolvenci, přičtou také vysoce rizikové pohledávky (např. vůči odběratelům z vysoce cyklických trhů nebo kapitálově podvyživeným firmám), je možné odhadnout riziko pádu do druhotné platební neschopnosti.


Proč je TEĎ ten správný čas zabývat se druhotnou platební neschopností?



Krize vyvolaná pandemií Covid se negativně dotkla většiny firem v České republice, přičemž pro značnou část z nich může mít až likvidační dopad. Vláda ČR přijala začátkem roku vícero opatření, jako například odklad splátek úvěrů nebo novelu “Lex Covid Justice”, které jedním z primárních cílů je ochrana podnikajících osob před pádem do insolvenčního řízení.


Reálná hrozba plyne z dočasnosti těchto opatření a existuje tedy nemalé riziko, že jejich finálním efektem bude pouze oddálení následků krize a českou ekonomikou se prožene lavina firemních a osobních úpadků. Pojišťovatel pohledávek EULER HERMES odhaduje nárůst počtu všech insolvencí v ČR o 33 % a podle odhadů Svazu průmyslu a Hospodářské komory je specificky druhotnou platební insolvencí ohroženo až 28 procent českých podniků.


Sekundární insolvence je pak v kontextu dočasných vládních opatření a finančně nestabilních firem skrytým rizikem, které je těžké předvídat, ale je zároveň reálné a může nastat kdykoliv.


Aktuální stav v České republice


Při pohledu do celé historie Insolvenčního rejstříku ČR je možné najít přibližně 1 500 úpadků obchodních společností, kde se samotný dlužník nacházel i v pozici věřitele a držel uznané pohledávky vůči jiným firmám v insolvenci. Pro účely další analýzy budeme (trochu zjednodušeně) považovat tyhle firmy za ty, které se ocitli v druhotné platební neschopnosti.


Pro lepší pochopení významu počtu firem v druhotné platební neschopnosti jsme vytvořili Graf 1, který je poměřuje s počtem všech firemních insolvencí. Sledované firmy jsme přitom rozdělili do tří skupin podle výše pohledávek přihlášených v insolvenčních řízeních.


Při pohledu na nejširší skupinu firem, tedy těch v insolvenci a zároveň s vlastními přihlášenými pohledávkami ve výši minimálně 100 tisíc CZK, je jasné, že jejich počet je nezanedbatelný a celkově tvoří zhruba 10 % všech firemních insolvencí. Počet větších sekundárních insolvencí je taktéž výrazný, a jejich podíl na celkových firemních insolvencích se pohyboval kolem 4.5 % (výše pohledávek alespoň 1 milion CZK) resp. 1.5 % (výše pohledávek alespoň 10 milionů CZK).


Zajímavým ukazatelem u firem, které se samy ocitli v insolvenci, je poměr výše jejich vlastních pohledávek přihlášeným vůči jiným entitám v insolvenci k výši pohledávek, které byly přihlášené vůči nim ze strany jejich věřitelů. V průměru se tento poměr pohybuje kolem ⅕ (tento údaj je navíc očištěn o mimořádně velké insolvence s dlužnou částkou vůči věřitelům nad 1 miliardu CZK). To znamená, že sledované firmy měli zhruba 20% hodnoty všech závazků vůči svým věřitelům uzamčené v pohledávkách v insolvenčních řízeních vůči svým (bývalým) odběratelům. Tím pádem je možné konstatovat, že lepší kontrolou a řízením obchodních partnerů mohli tyto firmy zmírnit dopady platební neschopnosti, případně se vůbec do insolvence nemuseli dostat.



Tento ukazatel je zároveň důležitou součástí při posuzování tranzitivního efektu firemních insolvencí na celkový stav ekonomiky, který představuje významní vstup pro model chápání negativního “spill-over” efektu v rámci specifického sektoru nebo celkové řetězové reakce napříč celým průmyslem.


Sledované firmy přihlašovali do insolvenčních řízení zpravidla vícero pohledávek. Graf 3 pak ukazuje časový horizont, za který se sami dostali do insolvenčního řízení od podání poslední přihlášky pohledávky z pozice věřitele v insolvenčním řízení. Při téměř 60 % všech případů nastal úpadek a spuštění řízení do jednoho roku. Do dvou let od podání poslední přihlášky se v insolvenci ocitlo až 80 % sledovaných firem.

Je tedy možné konstatovat, že úpadek firmy s vysokým poměrem nedobytných pohledávek se už v čase jejich přihlašování stává reálnou a poměrně blízkou hrozbou.


Jak snížit riziko druhotné platební neschopnosti?



Pro jinak finančně stabilní firmy je diverzifikace odběratelů vhodnou prevencí druhotné platební neschopnosti. Vyhnutím se závislosti na jednom nebo velmi malém počtu strategických zákazníků je možné předejít mnoha problémům v podmínkách klesající ekonomiky.


Existují i případy, kdy diverzifikace odběratelů není možná, případně se kvůli nepříznivému stavu v ekonomice dostane do insolvence podstatná část jinak diverzifikovaného portfolia odběratelů. V takovém případě je vhodnou prevencí, respektive způsobem na zmírnění dopadů insolvence odběratelů jejich prověření před uzavřením smlouvy a pravidelný monitoring během trvání obchodního vztahu.


Základní úvodní prověrka obchodních partnerů by měla zahrnovat alespoň kontrolu ve veřejných registrech, jako:

  • insolvenční rejstřík: ověření, jestli se firma nebo její představitelé nacházejí v insolvenci. Moderní technologie, jako ta od Rekenber, navíc umožňuje analýzu a dynamické sledování vývoje přihlášených pohledávek pro specifické věřitele.

  • obchodní rejstřík: vkládá kontrolovaná firma listiny na pravidelné bázi? Pokud ano, co z nich vyplývá a v jaké finanční kondici se nachází?

  • centrální evidence exekucí a katastr nemovitostí: pro ověření exekucí a zástav

Kromě výše zmíněných je na českém trhu také spousta dalších veřejných (např. Registr plátců DPH, Rejstřík zástav) a soukromých rejstříků, které poskytují dodatečné informace o protistraně. Alternativou k vlastnímu hledání je pak komplexní kreditní report od specializovaných poskytovatelů nebo hloubkové prověření při významnějších kontraktech.


Dalším preventivním krokem je sepsání kvalitní dokumentace a smluv, které samy o sobě nezabrání nesplacení pohledávek, ale na druhé straně usnadní případné snahy při jejich vymožení. Nástrojem, který naopak přímo zabraňuje finanční ztrátě v případě nevymožení pohledávek, je jejich pojištění. Na trhu existuje vícero bank poskytujících bankovní záruky pro své klienty nebo poskytovatelů pojištění obchodních pohledávek.


I při pečlivé prověrce je možné, že i původně spolehlivý partner se časem dostane do problémů. Proto je průběžný monitoring během trvání obchodních vztahů důležitý a umožní firmě včas zachytit riziko a podniknout adekvátní opatření.


V případě, že firma zaznamená postupné zhoršení stavu a platební morálky u obchodního partnera, mezi adekvátní opatření patří snížení celkové expozice prostřednictvím omezení výše obchodovaného zboží / služeb, zkrácením splatnosti nově vystavených faktur, požadováním záloh nebo dokonce vyžadováním plateb vpřed.

Doufáme, že tento článek přinesl víc světla na téma druhotné platební insolvence a pokud máte jakékoliv dotazy nebo připomínky, prosím neváhejte nás kontaktovat na bohdan@rekenber.cz.

52 zobrazení

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše